Jdi na obsah Jdi na menu
 


MORODOCHIUM 5 aneb Rumplování v kumbále

7. 2. 2017

MORODOCHIUM V.

aneb

RUMPLOVÁNÍ V KUMBÁLE

 

z básní a satyrských veršů T. R. FIELDA

pro Bohnickou Divadelní Společnost ®

s použitím dobových songů Gézy Včeličky, El Cara a T. R. Fielda

a úryvku z knihy PhDr Vladimíra Boreckého „Zrcadlo obzvláštního - Z našich mašíblů“

sestavil

Martin Učík

Postavy:

Dr. Albína Novotná Ťuk Ťuk

Mgr. A Mga. František Zádrhel

Dr. Albín Pufholz CSc

Prof. Dr. Zdislava Oušlapová

Doc. Dr. Karmen Kustřavová

 

/Jsme v salónku levné hospůdky, či literární kavárny typu „Balbímka“, kde se scházejí literární vědci na slavnostní, výroční sympozium o životě a díle básníka a satirika T. R. Fielda. Nesou si své písemné příspěvky, nové výzkumy, kávu, sušenky, pramenitou vodu a tajně fernet. Slova se ujímá předsedkyně spolku.

 

DR NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

 Dobrý den, vážení kolegové, milí hosté, vítám vás a zahajuji letošní jubilejní sympozium o životě a díle velkého českého básníka a satirika pana Bohdana Vojtěcha Šumavanského, alias Teodora Adalberta Rosenfelda, alias T. R. Fielda, alias Vratiprsta Choromysla Krombožince. Můžete se však setkat i s autorským pseudonymem Rozina Sepranec.

/potlesk/

         A zejména vítám naše čestné předsedkyně, paní profesorku Zdislavu Oušlapovou a paní docentku Karmen Kustřavovou, stejně tak kolegy MGR a MGA Františka Zádrhele a doktora Albína Pufholce, kandidáta přírodních věd.

/každého přivítají  hrdým potleskem/

 

DR. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK 

         /sedne si, nastane ticho, nikdo se k ničemu nemá, chvíle neočekávaného kolapsu/

HOSTINSKÝ /vstoupí/ Pivečko, panstvo, dá si někdo? – Ne? /obrátí se k hospodskému publiku/ Tady taky nic? Abych neběhal s každým hovnem extra! --- Tak zase nic, ne? Dáte si? No vidíte! /napíše čárky a odejde/

 DR. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK    /vstane/

         Ještě než začneme, ráda bych vám oznámila, že by měl každou chvíli dorazit náš milý host, odborník na všechno živé i neživé, profesor doktor Harel Koza, kandidát věd, nakladatel a literát, který pro nás bude mít připraveno malé, ale milé hudební překvapení. Prosím, abyste ještě před jeho příchodem provedli nám známá pěvecká dechová cvičení, jež nám tolik vštěpuje do paměti a na které, ruku na srdce, dost sereme.

/všichni vstanou, intenzivně provádějí nácvik dechových cvičení a zpěvu, z dáli zvuk harmoniky/

 

DR NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

/všechny ztiší/ Pššt! Pššššt! Jak se zdá, právě dorazil. – A je to… /objeví se harmonikář/ …pan doktor Koza!!!

/vstoupí harmonikář, živý rozhovor – impro: co děti, co v práci, kolik mu to sype na lidových zábavách, - jak bylo u moře apod. Všichni mluví přes sebe a divák nesmí nikdy slyšet kompletní otázku, ani odpověď /

DR NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

/zvonek/ Vážení kolegové,  dovolte mi zahájit první sekci našeho dnešního programu. - Tato sekce má název: život pana T.R. Fielda v kostce s přihlédnutím k jeho alkoholismu a depresím. --- Prosím, nyní vyjádříme soustrast se všemi trpícími alkoholismem, tabakismem  a talentem. /sedne si/

/mrtvo, ticho, bez hnutí/

HARMONIKÁŘ

/rozhlédne se, vstane a optimisticky:/

Tak to rozjedem, ne?!

/ZPĚV/

TICHÁ PUTYKA

MÝM DOMOVEM TICHÁ JE PUTYKA

MOU ŽENOU JE SKLENICE PLNÁ,

MOU VÁŠNÍ BÝVALA GOTIKA,

TEĎ BAROKA SMETLA MĚ VLNA.

/SBOR SE PŘIDÁVÁ/

KDYŽ NOCÍ DOMŮ SE POTÁCÍM,

A HLEDÍM DO OKEN SPÁČŮ,

JEN VLASTNÍ STÍN SVŮJ PROVÁZÍM,

A SÁM NAD SEBOU PLÁČU.

KDYŽ V REZAVÉM ZÁMKU KLÍČ ZACHŘESTÍ,

DŮM ZEJE JAK HROBU JÁMA,

NÁM LÁSKA ZVRHLA SE V NEŠTĚSTÍ,

JÁ SÁM JSEM A TY SAMA.

A PROTO MI TICHÁ PUTYKA

DOMOVEM PŘESTANE BÝTI,

AŽ ZÁROVEŇ S NÍ V NOCI DOBLIKÁ

I KAHAN MÉHO ŽITÍ.

 

DR NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

/zuřivě cinká na stolní zvoneček/

Vážení kolegové!  Vážení kolegyně! Je sice hezké, že literární vědec všude bratry má, ale pojďme se vrátit k životopisu pana T.R.Fielda. Poprosím pana kolegu MGA a MGR  Františka Zádrhele, aby nám přednesl příslušný referát.

/VLADIMÍR  BORECKÝ: ZRCADLO OBZVLÁŠTNÍHO – ( úryvek)

MGR a MGA ZÁDRHEL      

Bohdan Šumavanský se narodil své ovdovělé matce Uršule, co deváté dítě jako pohrobek a dostal jméno Theodor Adalbert Rosenfeld. Matka obtížně sháněla potvrzení paternity po nebožtíkovi. Pocházela z Koutů na Šumavě a pro její neobyčejný půvab vyvolávala otázka legitimního otce na úřadech přirozené rozpaky, tajné dohady a nectná podezření. Dokonce sám Bohdan Theodor v sobě později živil domněnku, není-li synem hraběte Stadiona, jemuž patřily na Domažlicku rozsáhlé statky, které jeho předkové v 17. století odkoupili od dědiců proslulého Lamingera z Albenreuthu, vyděšených řáděním ducha Jana Koziny.

   Theodorův otec, Karel Damian Rosenfeld, měl v Ostrovní ulici dermatologickou ordinaci. Pocházel ze zalitavské židovské rodiny. Jeho otec byl rabínem v Hlohovci v Horních Uhrách. Karel Damian byl ve Vídni pokřtěn a vystudoval zde medicínu. Sloužil v britském loďstvu, kde to dotáhl snad až na admirála. Než se usadil v Praze, působil údajně jako dvorní dermatolog u císařského domu ve Vídni. Theodor si nechal oficiálně přepsat jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský až v roce 1923 poté, co u československých úřadů neuspěl s anglosaskou verzí Theodore Rosi Field,  kterou nicméně používal jako básnického pseudonymu.

   Dětství strávil na Chodsku, kde pravděpodobně začal chodit i do školy. V Praze pak pokračoval studiem na reálném gymnáziu a nástavbou na obchodní akademii. Po úmrtí matky v roce 1912,  řešil nastalé finanční nesnáze odjezdem do Anglie, kde strávil dva roky v nejrůznějších profesích. Jméno Field si prý vytvořil zde, pro své klaunské výstupy v cirkuse, s nímž kočoval. Vrátil se do Prahy před vypuknutím války a čile se zapojil do života pražské bohémy, kde se pravděpodobně setkal i se svými idoly, Gellnerem a Haškem. Roku 1915 koupil své snoubence hospodu Taverna u Albrechtových kasáren na Smíchově. Se svým švagrem Hájkem údajně vydával časopis s nevalnou pověstí, který pod nevinným názvem MLÁDENEC používal vyděračských praktik revolverového tisku. V roce 1916 byl povolán na frontu, ale ještě téhož léta se šťastně z válečného dobrodružství superarbitrován vrátil. Je možné, že zde poprvé vešel v kontakt s psychiatrií, aby se zbavil válečných útrap. Oženil se, ale živnost s manželkou neudrželi. Profesionálně se nikdy nemohl literatuře věnovat. Existenci si zaopatřoval překlady z angličtiny, působil jako učitel angličtiny na soukromé škole a v mnohačetných profesích.

  Od svých třiceti let spolupracoval s komunistickým satirickým časopisem TRN, kde vedl rubriku LITERÁRNÍ ZÁDRHEL. Pod pseudonymem T. R. FIELD vydal i tři knížky epigramů a básní: KOSOČTVERCE NA OHRADÁCH (1930), KRUHY POD OČIMA (1933) a LOMIKEL NA DLÁSNECH (1937).

Během protektorátu žil v neustálém strachu a nejistotě pro svůj židovský původ. Podle jedné verze se dovolával předpokládaného nelegitimního původu z extramatrimoniálního svazku své matky s hrabětem Stadionem. Ale německá úřednická důslednost se nemilosrdně držela matrik. Dle jiné verze žil pokojně a bez problémů jako občan Slovenského štátu na základě domovského práva po dědečkovi v Hlohovci. Není však pravděpodobné, že by luďácké orgány překypovaly tolerancí a servilně neoznámily rabínova vnuka říšským nebo protektorátním úřadům. Pravděpodobnější je třetí verze, dle níž se básník uchýlil na psychiatrii, s kterou měl již příznivé zkušenosti z dob první světové války.

V pozůstalosti se sice našly básně datované rokem 1942, které odkazují k bohnické léčebně, ale o jeho hospitalizaci neexistuje žádný doklad. Šumavanského zájem o morodochia, jak nazýval blázince, představuje zajímavou linii v jeho poezii. V KRUZÍCH POD OČIMA vydal verše, datované již rokem 1918, které jsou věnovány bohnickému ústavu a v LOMIKELOVI NA DLÁSNECH zasvěcuje jinou báseň dobřanskému ústavu. K čtyřicátým létům se vztahují verše VII. PAVILON a LIMIHRÁT, uváděné jako ústavní hymna. Ale neodrážejí nijak tíživou protektorátní atmosféru.

V TOM BOHNICKÉM ÚSTAVĚ

STOJÍ BLÁZEN NA HLAVĚ

ON TAM STOJÍ NA STŘEŠE

DRUHÝM BLÁZNŮM K POTĚŠE.

  Snad se básník snažil právě naopak v nenuceném verši svou úzkost bagatelizovat. Prokázány jsou čtyři hospitalizace, které následovaly krátce za sebou v období od října 1954 do dubna 1955, tedy v temných dobách komunistické totality. Šumavanského verše, jako například ironický povzdech:

ACH SYNKU, SYNKU, ZŮSTAŇ V SING SINGU !

SING SING TRUMAN OSVOBODÍ…

…kolovaly po hospodách a jejich autor prožíval opět pocity pronásledování a strachu jako za protektorátu. Populární byly jeho dvojsmyslné verše:

PROČ JE JENOM JEDEN ŽIVOT,

PROČ JICH NENÍ HALDA,

BYCH JE MOHL OBĚTOVAT

VŠECHNY ZA GOTTWALDA

Šumavanský zůstával členem Svazu spisovatelů a obesílal instituci svými díly, aby neztratil členskou podporu. Báseň ŽLUTÁ ŘEKA oslavující Mao Ce Tunga vyšla v oficiálním  svazkovém almanachu v roce 1953. Zde, podobně jako v jeho návrhu pionýrské hymny, bychom verše zařadili do dobového kontextu nezvalovsko-kohoutovsko-ježkovské poetiky v intencích Ladislava Štolla a nehledali zde žádný dvojsmysl, dokud bychom nevěděli o Šumavanského autorství. Ale v nezveřejněných verších jako např. v epigramu NERUDA REDIVIVUS, reflektuje básník dobu s neobyčejným porozuměním:

LEKNEME-LI SE ŘEMENE

A DOMOVNICKÝCH KÁDRŮ,

KLESNEM POD TÍHOU BŘEMENE,

NEB NÁROD BUDE Z HADRŮ.

  K hospitalizaci v Bohnicích v roce 1954 došlo údajně po histriónském výstupu v kanceláři svazu, kde Bohdan, v etylickém abůzu, okázale odmítl jmenování národním umělcem, které mu nikdo nenavrhoval a svými jadrnými výroky šokoval soudruhy z aparátu.

Oživení zájmu o básníka vyvolal časopis PLAMEN v.r.1962, který ho však zároveň zastínil Hrychovou KRHŮTSKOU KRONIKOU, hlásící se k Fieldovu odkazu, ale básníkem odmítnutou jako nezdařený plagiát. Koncem 60. let se k otázce plagiátorství vrátil časopis mladé básnické generace DIVOKÉ VÍNO, ale krátce nato 4. srpna 1969 Bohdan Šumavanský umírá.

/vědci si během přednášky nenápadně vytahují bandasky s kafíčkem, hrnky, a svačiny, tuhle přednášku znají nazpaměť. Pijí kávu, svačí, pod stolem si nalévají frťánky/

 

DR NOVOTNÁ ŤUK ŤUK  

/káravě/ Vážené kolegyně, vážení kolegové, jelikož jste kolegova referátu využili ke svému občerstvení, nevyhlásím nezbytnou pauzu a ihned požádám o reakci autora, prostřednictvím autorova vlastního epitafu. Prosím, kolegové, proveďte sebereflexi.  Kdo se ujme recitace epitafu? – Prosím, paní kolegyně.

DOC. KUSTŘAVOVÁ

NARODIL SE ÚPLNĚ BLBÝ

MATKA HO S VELKÝM SEBEZAPŘENÍM

DONOSILA V BATOHU

V PRVNÍ OBECNÉ SE ZBLÁZNIL Z ABECEDY

KDYŽ SI TO VŠECHNO V JASNÉ CHVILCE UVĚDOMIL

VRHL SE V SEBEVRAŽEDNÉM ÚMYSLU

NA KOLEJE DRÁHY SPISOVATELSKÉ!!!

 

SBOR

/současně/ …DRÁHY SPISOVATELSKÉ!

 

DR. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

Vážené kolegyně a nyní zahájíme první blok básní, čerpajících z nesčetných pobytů autora v blázinci, tedy v ústavu pro choromyslné, jež autor přezdíval MORODOCHIUM.

 

/SBOR/

/Zádrhel diriguje sborovou recitaci – voice band: Věř, že blázna z proroka udělají do roka/ 

ZAVŘELI MĚ DO BLÁZINCE

ČEKÁM TADY NA NAŠINCE

KTEŘÍ PO ŽIVOTNÍ PRÁCI

POTŘEBUJÍ REKREACI

MÁŠ TU SLUNCE A VZDUCH TAKY

ZA OKNEM PĚT SLYŠÍŠ PTÁKY

CO BYS TY CHTĚL JEŠTĚ VÍC

VŽDYŤ VŠE SPĚJE DO BOHNIC!

 

Dr. KOZA

/hraje a zpívá sólo na známý nápěv - kvapík/

NA TROJKU-LI TROJKA Z TROJE

DOSTANE SE DO POKOJE

NEVRÁTÍ SE DO TROJE

DOKUD NEDÁ POKOJE

NEB SE S TROJKOU NEROZLOUČÍ

DOKUD TROJKA NEDOTROJČÍ /opakování/

JESTLI POMÁTNE SE STROM

SBOR,

/voice band - kakofonie, z pianissima do závěrečného forte/

JAK SE DOSTAL COBY MRK

DO ÚSTAVU K NÁM TEN SMRK

KTERÝ STROM JE ROZUMNÝ

NENÍ V LÉTĚ ZELENÝ

AŤ JE TO TEN NEBO TEN

URČITĚ JE POMATEN

ŽE TU PROTO JE TEN SMRK

NA TO MŮŽEŠ VSADIT KRK

A JE JAK JÁ ZA MŘÍŽÍ

AČ TO HLOUPĚ VYHLÍŽÍ

Ó, JAK AS TEN STROM BOLÍ

ŽE TU NENÍ STROMBOLI!!!

Dr. KOZA

/hraje a zpívá sólo na známý nápěv/

V TOM BOHNICKÉM ÚSTAVĚ

STOJÍ BLÁZEN NA HLAVĚ

ON TAM STOJÍ NA STŘEŠE

DRUHÝM BLÁZNŮM K POTĚŠE!

Dr. PUFHOLZ        

V ZÁCHVATU RESIGNACE

KDYŽ MÁ JITRO V OČÍCH PLNO ROSY

A CHLAD NA SÁL VNIKÁ PO RÁNU

CHÁPU VŠE, CO ZPÍVAJÍ SI KOSI

ROZUMÍM I SKŘEKŮM HAVRANŮ

ALE V ŠEST, KDYŽ ZAČNOU MLUVIT LIDÉ

POJEDNOU JSEM MEZI NIMI SÁM

LIDÉ, LIDÉ, NECHTE MĚ V MÉ BÍDĚ

V ŘEČI VAŠÍ SE UŽ NEVYZNÁM

KRIMINÁL ZNÁM, NEMOCNICI TAKY

A TEĎ POZNAL JSEM I BLÁZINEC

SBOR

/opakují/

…S BOŽÍMI MĚ NECHTE MLUVIT PTÁKY

NAŠINEC JSEM, NE VŠAK VAŠINEC

Dr. KOZA

/hraje a zpívá – na melodii Na kopečku v Africe/

ORBIS BIS PICTUS

NA KOPEČKU BLÁZINEC

POD KOPEČKEM HAMBINEC, ACH, OUVEJ

NA KOPEČKU BLÁZINEC

POD KOPEČKEM HAMBINEC, ACH, JO!

A UPROSTŘED NA STRÁNI

ZDRAVÝM HRANA VYZVÁNÍ …/opakování/

Dr. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

Vážené kolegyně a kolegové, tak jsme se potěšili blázincem,  ale nyní přistupme k druhému bloku básní – básní o lásce.

 

2. BLOK BÁSNÍ

 

ZÁDRHEL   

MÁRY A MÁRY

AŽ SMRTELNÉ MI LŮŽKO

USTELEŠ, DRAHÁ MÁRY,

NIC NEZMĚNÍ SE, DRUŽKO:

ZAS LEHNU SI NA MÁRY

DOC. KUSTŘAVOVÁ                 

ROMÁN V KOSTCE

PRODÁVALA KVĚTÁK.

JEJÍ MUŽ BYL SVĚTÁK.

VZALA NA NĚJ SMETÁK.

ZDE JE O TOM LETÁK

HOSTINSKÝ

/přišourá se s půllitrem, poslouchá, pak z papíru na stole čte/

PASKONDÍRA A ČURAPICE

PASKONDÍRA S ČURAPICÍ

VOŽRALI SE SLIVOVICÍ.

ČURAPICE, TY, TY, TY

TY TO BUDEŠ PLATYLA.

PASKONDÍRU ČURAPICE

NAČURALA DO ČEPICE

A POTOM SE ZTRATILA,

PLATYTY NEMUSITY!

PASKONDÍRA VE SVĚTNICI

VZDYCHÁ PRO SVOU ČURAPICI

JAKÝ KRÁSNÝ ČAS TO BYL,

HNED BY JÍ VŠE ODPUSTYT!

PASKONDÍRO UŠOUNĚNEJ,

NEBUDEŠ UŽ NIKDÁ JINEJ,

ZA ŽENU TI PŘISOUZENA

ČURAPICE VYJEBENÁ!!!

No. To je teda vědecký… jak ty filmy sovětský! /odejde/

....

Dr. PUFHOLZ  

/ ŠTĚPÁNCE/

ZESTÁRLA JSI A JÁ TAKY

UJELY NÁM VŠECHNY VLAKY

I TEN VLÁČEK PLECHOVÝ

UJEL S DĚTSTVÍM BŮHVÍ KAM

A UŽ NIKDO NEPOVÍ,

NALEZNEŠ JEJ TAM A TAM…

ZESTÁRLA JSI A JÁ TAKY,

UJELY NÁM VŠECKY VLAKY,

JEŠTĚ JEDEN VLAK SIC JEDE,

BOHUŽEL TEN NEUJEDE,

NEUJEDE NIKDY, ACH,

Z TOHO NIKDY VŠAK JDE STRACH.

 

Doc. KUSTŘAVOVÁ

MAMIČKO, PROČ JSI MĚ PORODILA

DOKUD SE MNOU SES NEPORADILA?! /dojme se, smrká/

 

SBOR  

/zpěv na známý motiv, harmonika/

DO NOČNÍCH LOKÁLŮ CHODÍ SE JEN V NOCI

KTERÁ PANNA DO NICH ZAJDE, TEJ NENÍ POMOCI

POMOCI JÍ NENÍ, UMÍRÁ POMALU

A TO PROTO, ŽE CHODILA DO NOČNÍCH LOKÁLŮ

DO NOČNÍCH LOKÁLŮ CHODÍ SE JEN V NOCI

KTERÁ PANNA DO NICH ZAJDE, TEJ NENÍ POMOCI

POMOCI JÍ NENÍ, UMÍRÁ POMALU

A TO PROTO, ŽE CHODILA DO NOČNÍCH LOKÁLŮ

/vědci poplakávají, fňukají/

 

 

DR. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

Vážení kolegyně, vážení kolegové, láska je dojemná, ale já vás prosím, abyste se uklidnili a přistoupili ke třetímu bloku básní, které můžeme zařadit pod hlavičku různé. A tak bychom rádi požádali naší čestnou předsedkyni, emeritní děkanku katedry České literatury při FFUK, paní profesorku Oušlapovou, aby nám zarecitovala jednu ze svých oblíbených satir autora T. R. Fielda. Moc Vás prosíme, paní profesorko, prosím, prosím…

Všichni: Ano, ano, moc prosíme…

Prof.  OUŠLAPOVÁ

No, když jinak nedáte, velmi ráda.

/recit./

NÁRODNÍ SPRÁVCE

SOUDRUZI, TO ZDE JE TRAKTOR!

TO JE DŮLEŽITÝ FAKTOR.

AŽ TO POLE ZORÁME

TAK TEN TRAKTOR PRODÁME.

Doc. KUSTŘAVOVÁ                        

HRACÍ HODINY

TÁTA HLAVA RODINY,

NATAHOVAL HODINY.

KOUPIL TY HODINY HRACÍ

NÁM HARANTŮM PRO LEGRACI.

KDYŽ NÁM JEDNOU DOHRÁLY,

HNED JSME JAKSI ZESTÁRLI.

V HODINÁCH TO HRKÁ,

TÁTA NATÁH´ BRKA!

Prof. OUŠLAPOVÁ

Tak kdybyste dovolili, dostala jsem chuť vám přednést ještě jednu satirickou báseň.  

SBOR

Ano, prosím, to je skvělé, už se těšíme!

PROF. OUŠLAPOVÁ

POCTA PALACKÉMU

KDOPAK TI TY STARÝ DĚDKU

TAKHLE ZDEFORMOVAL LEBKU

TO JSI SE UŽ TAK NARODIL

NEBO TĚ DO NÍ NĚKDO UHODIL?

ALE KDEPAK, DÍ PALACKÝ

ŽIV, BYL JSEM CHLAPÍK JUNÁCKÝ

TO AŽ TEĎ, CO JSEM V PÁNU

MÁM TAKOVOUHLE RÁNU!

/potlesk/

Mgr a Mga ZÁDRHEL             

PRIMÁŘ A LAMPÁŘ

MOJE MATKA VORŠILA

ZLE SE NA MĚ HORŠILA

ŽE MÁM K PRÁCI VNITŘNÍ ODPOR,

JEDNOU BUDU PREJ ŽIV Z PODPOR.

PROČ JSI MĚ MATIČKO PORODILA

DŘÍVE, NEŽ SE MNOU SES  PORADILA?

CHTĚLAS´, BYCH BYL NEJMÍŇ PRIMÁŘEM,

A JÁ ZAS CHTĚL BÝT JEN LAMPÁŘEM.

ACH, MÁTI, KDYBYCH TÍM LAMPÁŘEM BYL,

ZA KOŇSKÝCH DŘEL BYCH STA SIL,

CESTOU DO HOSPODY BYCH ROZSVÍTIL

A CESTOU Z HOSPODY ZHASIL!

SBOR                     

TĚŽKÝ ŽIVOT JEŽKA

NA ÚPATÍ SNEŽKY

POTKAL JSEM TŘI JEŽKY

VŠICHNI TŘI ŠLI PĚŠKY

ŽIVOT JE HOLT TĚŽKÝ!

Doc. KUSTŘAVOVÁ     

EPITAF NA JEDNU STRANU POMNÍKU V LIPNICI

NA HROBĚ JARDY HAŠKA

BY MĚLA STÁTI FLAŠKA

A KOL NÍ VĚNCE SKLENIČEK,

BY KAŽDÝ V NĚMÉM BOLU

PRO OBĚŤ ALKOHOLU

MOH URONIT PÁR SLZIČEK!

 

DR. NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostáváme se k závěrečné části sympozia, k básním T. R. Fielda, jež jsou tajemné, oplývající básníkovými jazykovými novotvary, ano, nebojme se říci, že jsou „dada“.  Zde se neobejdeme bez nesmírné obrazotvornosti a místy i básníkova výkladového slovníčku. A neopomeneme se zmínit o národě Krhůtském, jejich bohu Lomikelovi a jeho vádle. Anom jedná se o slovesnost národa Krhútského, národa, jenž kdysi osídlil Českou kotlinu, ale pak záhadně zmizel. Ještě, že mistr Field jeho literární kulturu objevil, zachytil, popsal a v literárním tyglíku svého díla kongeniálně dotvořil. 

 

NENÍ DOBR ANI ZEL

BŮH KANÁLŮ LOMIKEL

NA DLÁSNECH SE POTÁCÍ

A STRACHLIVĚ ROURÁCÍ…

 

Prosím, kolegové, přihlaste se, se svými jazykovědnými teoriemi a novými důkazy. Prosím.

Dozvíme se už dnes konečně, kdo byl Bůh Lomikel?! Kdo byl ten národ Krhútský a odkud přišel do Čech?  Víme něco nového o ztracené bibli krhútské, zvané PRAKRŠNO?!

/v mžiku se strhne prudká disputace nad jednotlivými, původními, fieldovskými novotvary, vědci se vášnivě přou a mluví všichni přes sebe, jakoby se ani nechtěli navzájem vůbec poslouchat, slyšíme zřetelně jen jednotlivá slova, zatínco celý význam vět mizí ve všeobecném hluku. Autor sám vytvořil slovník pojmů, výrazů, jichž byl autorem i uživatelem. Jsou uvedeny např. ve sbírce Kosočtverce na ohradách. Herci volně nakládají s fieldovskýmu definicemi, čímž pojmy nevysvětlují, naopak se jejich význam jen zamotává./ 

Kdo jsou Krhúti? Prakršno!? Co je vádlo, dlásna, zhlaň, žíž, pustorálek, blebel, rourácení, slova dle vlastního inscenačního výběru… /k dohledání ve Fieldově díle/

Dr NOVOTNÁ ŤUK ŤUK

/přeruší disputaci/

Morha se chvěla na dlásnech…!!!

SBOR 

/střídavě si, po slokách, předává recitační štafetu/

MORHA SE CHVĚLA NA DLÁSNECH,

SLUNEČNÍ SVIT SE ZTRÁCEL,

Z KANÁLŮ ZAZNĚL TĚŽKÝ VZDECH –

PAK NĚKDO ZAROURÁCEL.

POTOM ZAS TICHO V ULICI…

JEN BAHNO V KANÁLE ČVACHÁ

A TEĎ COS TĚŽCE FUNÍCÍ

K MŘÍŽCE SE KANÁLU ŠTRACHÁ.

KOVOVÁ MŘÍŽ SE NADZVEDLA –

SKUTEČNOST JE TO ČI SEN?

PITVORNĚ POSTAVA UBLEDLÁ

VYHŘEZLA Z KANÁLU VEN.

PRAMÉNKY Z PÝTENA STÉKALY

PŘES ŘAPUCH KE CHLÍSTORU,

S KRHY HROZIVĚ TĚKALY

DIVNÉMU TOMU TVORU.

VYPLIVL PŘEHOUŠEL BLEBELE,

ROUCHO SVÉ ZBAVIL PAK VODY,

K PINKASŮM JAKSI VESELE

ZAMÍŘIL DO HOSPODY.

NA PRAHU STANUL JAKO STÍN,

VÁDLEM TEĎ KOMUSI HROZÍ:

HA – KDE JSI TY, Z PEKLA ĎÁBLŮV SYN,

PROKLETÝ PROFESORE ROSI!

TY JSI MĚ Z KANÁLU VYVOLAL,

KDE JSEM SE DODNES SKRÝVAL,

OBRÁZKY NA MĚ MALOVAL,

POTUPNÉ PÍSNIČKY ZPÍVAL.

CO TĚ TO JENOM NAPADLO,

SMRTELNÉ BYLO TO ROUHÁNÍ.

S PERSONOU MOU HRÁTI DIVADLO

PŘETĚŽKÉ BUDE TVÉ POKÁNÍ!

TAJEMSTVÍ MÉHO SETŘEL´S PEL,

VYDAL MĚ V POSMĚCH DAVU,

PROTO JSEM PŘIŠEL JÁ – LOMIKEL,

ABYCH TI NABIL HLAVU!

DOŘEKL TOTO LOMIKEL,

PŘESMYKL VÁDLO - A VRÁZ

JAZYKŮ CIZÍCH UČITEL

NAŠUP MĚL ZLÁMANÝ VAZ.

ZLÉHO JSEM ZBAVIL VÁS PLEVELE,

MŮŽETE KLIDNĚ TEĎ SPÁT,

ZATO SI ZASLOUŽÍM BLEBELE,

TUHLETEN Z PLZNĚ JÁ RÁD!

CVAK SI – A ZMIZEL JAK DUCH,

KAM ASI, VĚDÍ JEN BOZI.

VE VZDUCHU PO NĚM ZŮSTAL PUCH,

NA ZEMI MRTVÝ PAK ROSI.

 

SBOR

/zpěv na známý nápěv, cestou na hřbitov, smutečně/                  

ŽALOBEJ

PAJÚ KUHY ŽALOBEJ,

MŘEZOM ŽGUTY PADŮ,

BAHA RUK VOD SUDA ČOL,

KAŽI DUŠA KADÚ!

KAŽI JEJ PUT Z KIMORÍN

Z TRATORA SON ZBRYJDI,

DA HUHLAVY MHLIVY DVAR

ZDARÁVAŠA DYJDI!

/zpěv cestou ze hřbitova - vesele/

NEOSLYŠ NY LOMIKEL DAJI ŽOR I LITVA!

BJADOCH! ACHÚ! ÚVY! ŽEL!

NASTÁŠE – PONIKVA!

/možno formálně zpracovat s použitím předzpěváka/

 

Dr. PUFHOLZ  

/poté, co se vzdálil k věšáku, oblékl si dlouhý plášť a klobouk, se v mžiku mění v T.R.Fielda, zpovzdálí tmavého kouta recituje - horor/

                  

JAKO OČI SLEPCE - V DÁLKU

HLEDÍ OKNA PUSTORÁLKU.

Z PODOKAPÍ DRZÁ ČELA

VRABČÍ – DRÁŽDÍ LOMIKELA.

NA DLÁSNECH VTOM  COSI RACHÁ

ZE ZHLANĚ SE COSI ŠTRACHÁ.

SOTVA VIDÍ LOMIKELA

VRABCI PRYČ JSOU JAKO STŘELA.

V MELUZÍNY TESKNÉ LKÁNÍ

STRACHLIVÉ ZNÍ RUMPLOVÁNÍ!

A JAK OČI SLEPCE V DÁLKU

HLEDÍ OKNA PUSTORÁLKU.

/sedá si, nasadí si na chvíli /!/ maškarní brýle s umělým nosem, knírem a obočím/

VŠICHNI  

/ hledí ohromeně na imaginární zjevení, kamsi do dáli /

TO JE FIELD!!!

Dr. PUFHOLZ / FIELD

/v ruce štamprli, přiopilý, hledá po stole nedopité sklenky, kope je do sebe, nakonec vypije i vodu, kytičce na stole/ 

 

JSOUŤ CHVÍLE V ŽITÍ ČLOVĚKA

KDY PRCHÁ OD SVÝCH KOPYT

A NAPROSTO SE NELEKÁ

SI ŠAŠKY Z LIDÍ TROPIT!!!

/hlava mu padne opile na ubrus/

 

Doc. KUSTŘAVOVÁ

/obejme „Fielda“ kolem ramen, potáhne z cigarety v dámské špičce/

ZDE LEŽÍ BÁSNÍK FANTASTA

T. R. FIELD, SMUTNÝ OCHLASTA

NIKDO PROŇ UŽ ANI NEVZLYKNE,

ALE LOMIKEL, AŽ VÁDLO PŘESMYKNE,

ANI PRO VÁS NEBUDE UŽ NIKDO VZLYKAT…

PUFHOLZ - FIELD   

/probere se na chvíli z opilosti, zvedne hlavu/

…KAŽDÝ MUSÍ ZA SVOU PEJCHU PYKAT!!!

 

SBOR       

SMRT - VESELÝ JE POUZE KOTRMELEC

V SVĚT LEPŠÍ, ZKAD SE NIKDO NENAVRACÍ

KDE DOPĚL JÁ, SYP DROBTY NA KRMELEC

AŤ MÍSTO MNE VÁM ZPÍVAJÍ ZDE PTÁCI

 

HARMONIKÁŘ

/instrumentální mezihra, akordeon zní téměř jako varhany/

 

HOSTINSKÝ                 

/přistoupí k Fieldovi, nese mu pivo/

NEMLUV MNOHO JAKO TRDLO

NIKDO Z TEBE NEZMOUDŘÍ

TOBĚ PAK JEN VYSCHNE HRDLO!

/bouchne před |Fielda půllitr piva/

Dr. KOZA

KDO SE SMĚJE NAPOSLEDY,

TEN SE SMĚJE NAPOSLED!!!

VŠICHNI

/současně/ …NAPOSLED!!!

KRÁSNÁ JE ZA NOCI  MATIČKA PRAHA

 

JDU VÁM TAKHLE ULICÍ, JAK SE ČASTO STÁVÁ,

Z PROTĚJŠÍHO CHODNÍKU DĚVČE NA MĚ MÁVÁ.

A POTOM MI PRAVILA: "UKAŽ HOCHU FLOKY".

JÁ JÍ FLOKY UKÁZAL A PŘITOM SI ZAZPÍVAL:

Ref.: KRÁSNÁ JE ZA NOCI MATIČKA PRAHA,

KAŽDÝMU FLÁMOVI SE NĚCO STÁVÁ.

TO SE TO FLÁMUJE CELIČKOU NOC,

A RÁNO S VOPIČKOU DŘEME SE MOC, MOC, MOC!

PAK JSME ZAŠLI DO BÁRU, NA TY KRÁSNÝ CHVÍLE,

TAM JSEM SVOJI HOLČIČKU SVLÍKAL DO KOŠILE.

TA KOŠILKA KRAJKOVÁ, TA MĚ VÁBÍ STÁLE

A JÁ ŘÍCI NEMOHU, CO SE DĚLO DÁLE.

Ref.: KRÁSNÁ JE ZA NOCI MATIČKA PRAHA…

A KDYŽ JSEM SE PROBUDIL, BYLO SKORO K RÁNU,

TAŠKA, PRACHY, HODINKY, VŠECKO BYLO V PÁNU.

A NA STOLE ZŮSTALO NAPSANEJCH PÁR ŘÁDKŮ,

TAKY JSEM TI NECHALA DÁREK NA PAMÁTKU.

Ref.: KRÁSNÁ JE ZA NOCI MATIČKA PRAHA...

CO TO BYLO ZA DÁREK, POZDĚJI JSEM CHÁPAL,

KDYŽ JSEM PŘÍŠTÍ PONDĚLÍ K DOKTÓROVI CHVÁTAL

TOU CESTIČKOU PŘESMUTNOU, NA KOŽNÍ UTÍKAL,

NA HOLKU JSEM VZPOMÍNAL A K TOMU SI ZAZPÍVAL:

Ref.: KRÁSNÁ JE ZA NOCI MATIČKA PRAHA…

 

/harmonika hraje dál, všichni se vrhnou na kafe, na cigára, na sladké, tančí se, a najednou přítmí, stronzo/

HLAS SESTRY amplión/    

/kašel, chroptění amplionu, hlášení/ Pozor, pozor! Večerka! Nástup do sesterny na večerní prášky! Večerka! …a pak všichni do postýlek, pan doktor si vás přijde zkontrolovat a kdo nebude v hajanech, má zítřek bez vycházky. Tak šup, šup, šup…

/vědátoři se pohnou k odchodu. Záda shrbená, esprit zmizel, všichni se v tichu vytrácejí z pódia/

TICHO  - KONEC