Jdi na obsah Jdi na menu
 


UFOUN JE KAMARÁD

4. 1. 2017

 

Martin /Učajs/ Učík

 

Ufoun je kamarád

 

maňáskové divadlo - sci-fi krvák pro zlobivé lidi

 

(texty písní: T.R.Field)

 

Postavy:           František, chlapec neurčitého věku

                          Františkova maminka

                          Zřízenec léčebného ústavu

                          Doktor Psychouš

                          skupina letících UFOunů

                         

/Děje se dávno, za dob Sigmunda Freuda/          

 

Píseň                  Každý odpor váš je marný

                          Jeden dnes a druhý zítra

Každý musí do cvokárny

Řiť než sobě třikrát vytra!

 

Píseň2 /alt./      Zavřeli mě do blázince

čekám tady na našince,

kteří po životní práci potřebují

rekreaci.

Máš tu slunce a vzduch taky

Za oknem pět slyšíš ptáky

Co bys ty chtěl ještě víc

Vždyť vše spěje do Bohnic!

 

I. Doma

František s Matkou

Matka:              Frantóóóóó! Františku!  Neviděli jste Františka? No tak, kdepak jsi, už je noc, zase někde koukáš po hvězdách, nastydneš se mi a já tě budu muset léčit. Kde jenom ten kluk může být? Že by se schoval do svého pokojíčku? - Tady není. Á, tak to on bude určitě u sousedů, narodili se jim přeci malí králíčkové. - Tady taky není. Franto! Kde si!

Františku, Františku, pojď domů, uvařila jsem ti dobrou polívčičku. Je dobrá, výtečná s mrkvičkou … blé, s kapustičkou… blé, s pórečkem! Já jdu radši dál od toho hrnce.  Franto!  Franto! A tak víš co? Zůstaň si kde si a já si jdu nalakovat nehty na nohou.

František:        /dech/ Je mi tak smutno, zase nepřiletěli. Ale určitě přiletí, včera se mi o nich zdálo. Byli krásní, zelení, červení, a ten modrý, jak se na mě krásně usmíval. (tluče hlavou do zdi) Jsem tak sám, nemám žádné kamarády.

Matka:              Á tady si, tak pojď, jdeme na polívčičku. Ťapy, Ťapy,  Ťapy

František:        Né, mami, já nechci, já nemám hlad! Mami!

Matka:              Nemám hlad neznám a „nechci neexistuje“.

František:        Né, mami. Fuj. Mami né. /Matka ho ohrožuje ho lžící, František prská./

Matka:              Na, papej! /strká mu lžíci pod nos/ Ale jo, jen si dej.

František:        (plive, prská) Maminko ne, nenuť mě. Prsk, prsk.       

Matka:              /Strká lžíci Františkovi/  No jen papej, je dobrá, výborná.

František:        (prská)  Fuj. Blé.

Matka:              Zase s´ to celý vyžbryndal. Tak to uděláme jinak. Zapoj se za mě a jdeme na polívčičku!

/Rozejdou se. Matka u hrnce se ohlédne./

Matka:              Franto! Kde si! Já jsem jasně řekla, zapoj se za mě a jdeme na polívčičku! /František se zapojí/ Seš zapojenej? A jdeme na polívčičku! (mašinka s vagónkem)  Hú!! Šš šš šš...

/rozejdou se na opačné strany/

                                 No Franto!

František:        Já nechci polívku.

Matka:              Jaký nechci!?

František:        Dej mi pokoj!

Matka:              Jaký dej mi pokoj, jaký dej mi pokoj?!

/Vrhá se na Františka/    

František:        Jé,  mami párky. /Přetahují se. František se vznáší a dívá se do hrnce./

Matka:              To nejsou párky! To je mrkev!!!      

František:         Né. Au!!! Dyť je horká.

Matka:               Je studená!

/matka ho topí, František bublá, prská,   matka ho mlátí lžící do hlavy, František   se vysmekne z hrnce a kašle/

Matka:              Tak jaká byla polívčička?

František:        Dobrá. Brrr.

Matka:              Dobrá, viď. To vidím, spapal si ji úplně všechnu. A vyndej si ty nudle z pusy a z nosu, když se mnou mluvíš. Víš, že je neslušné mluvit s plnou pusou! No. Tak se mi zdáš poslední dobou, že seš ňákej nanicovatej. Ty kluku. Podívej se na mě. No jo, seš nanicovatej! Pojď sem ke mně blíž, neutíkej mi nikam! Já s tebou mluvím! Tvoje hodná maminka s tebou mluví. Tak mi nikam neutíkej. Podívej se na mě, půjdeš k doktorovi, protože jseš nanicovatej. Vyčisti si zuby, uši, nohy, ruce, vrať se, hlavu, břicho, vrať se, záda. No a ... pusinku! (pusa) A já se jdu dívat na Ordinaci. Dobrou noc, mám tě ráda.

 

Píseň                 Na kopečku blázinec

pod kopečkem hambinec

a uprostřed na stráni

                          zdravým hrana vyzvání...

 II. V léčebném ústavě

František a Ošetřovatel        

Ošetřovatel:   Další.

František:       Dobrý den.

Ošetřovatel:   Dobrý den. Vaše jméno prosím.

František:       František.    

Ošetřovatel:   František. Vaše příjmení?

František:       Vocásek.

Ošetřovatel:   Vocásek. /Směje se/ Pardon. Kdypak jste se narodil?

František:       Ve středu.

Ošetřovatel:   Ve středu. Ale já myslím přesné datum.

František:       6. 4. 1984

Ošetřovatel:   6. 4. 1884. No, ale to vám řeknu, na to, že jste se narodil v roce 1884 vypadáte dost dobře, řekl bych, zachovale.

František:       Ale né osmnáct set, devatenáct set.

Ošetřovatel:   Devatenáct set. No, osobo, proč mi tady uvádíte nepravdivé informace, já zde pak musím škrtat. Víte co je to zdravotnický dotazník?!  1984.

František:       Pardon.

Ošetřovatel:   Máte psa?   

František:       Ne, fenu.

Ošetřovatel:   Nemá. Máte blechy?

František:       Nemám.

Ošetřovatel:   Nemá. Měl jste někdy příušnice?

František:       Jako malej.

Ošetřovatel:   V útlém dětství... - Máte ňáké sestřenice?

František:       Ne.

Ošetřovatel:   Nemá. Nosíte náušnice?

František:       Nenosím.

Ošetřovatel:   Nenosí. A teď mi povězte Františku, copak vás k nám vlastně přivádí.

František:       Je mi smutno.

Ošetřovatel:   Vám je smutno? Nebojte se, u nás se budete mít opravdu nádherně. Já vám ukážu váš pokojíček, ten je útulný, řekl bych jako klícka. A až uvidíte ústavní pyžámko, no to je učiněná radost. (František se schovává) Františku, hůů, kdepak jste, i vy jeden dětino. Kuk. Že vy si se mnou chcete hrát na schovávanou. No tak Františku, haló, hůů, hůůů, Františku. No tak, Františku slezte z toho lustru. Kdepak jste. Františku, haló. Nebojte se.

                          /Ošetřovatel Františka úskokem lapí/

František:        /kříčí/ ÁÁÁ. Né, né, já nechci. Ne, né, né. (Mami)

Ošetřovatel:    Františku, vám se opravdu nelíbí pokojík? /mne si ruce/ Chachacha, to bude zdravotní pojišťovna zase klopit.

 

Píseň:               Jak se dostal co by mrk

Do ústavu k nám ten smrk

Který strom je rozumný

Není v létě zelený

Že tu proto je ten smrk

Na to můžeš vsadit krk

A je jak já za mříží

Ač to  hloupě vyhlíží.

Ó, jak as ten strom bolí

Že tu není Stromboli!

 

 Ústavní pokojík

František a Ošetřovatel, Doktor

                           /František v posteli spí/

Ošetřovatel:    /probudí ho/

František:        /se lekne/

Ošetřovatel:    Františku, vy jste nespal.

František:        Spal jsem, ale vy jste mě vzbudil.

Ošetřovatel:    Nespal!

František:        Spal, ale vy jste mě strašně vylekal.  

Ošetřovatel:    Tak vy jste tedy spal!  A copak se vám zdálo?

František:        Zdálo se mi o Ufonech. Byli takoví krásní, barevní.     

Ošetřovatel:    No to je zajímavé, nespal a zdálo se mu o ufonech. Nedá se nic dělat Františku, budete muset dostat  injekci.

František:        Injekci? Já nechci injekci.

Ošetřovatel:    Co je to, prosím vás, za slovo nechci. Takové slovo neznám. Takové slovo neexistuje. Dostanete injekci a basta! A nemusíte se bát. Ta vás nebude ani bolet, bude maličká jako včelička. Už tam běžím. Hned jsem zpátky, nebojte se Františku.  (vytáhne obří injekci) Hup.  Kdepak jste?  - No  tak Františku. Františku. Když budete  hodný, tak vám dám bonbón.

František:         Já nechci bonbón.

Ošetřovatel:     Tak vám dám tedy dva bonbóny.

František:        Já nechci dva bonbóny.

Ošetřovatel:    Františku. Tak tedy tři bonbóny, ale to je nejvyšší možná nabídka.

František:        Já nechci tři bonbóny.

Ošetřovatel:    Františku, když budete hodný, nebudete dělat problémy, tak vám třeba v závodní jídelně uvaří ňákou obzvlášť dobrou polívčičku.

František:        Blééé, bléé.

Ošetřovatel:    Františku, jestliže toho okamžitě nenecháte, tak na vás zavolám pana doktora. Ten vám ukáže co proto. Nic? Dobře. Zavinil jste si to sám. Pane doktore, pane doktore!!!

/Ošetřovatel odchází. Přitančí doktor, který zpívá./

Doktor:             Olalaíí, olalalílů, olalaííí, olaluůů.

František:        Pane doktore, vy ale máte dobrou náladu, že si zpíváte! Pane doktore, tady jsem! Haló!

                           /Doktor Františka nevidí/

Doktor:             /nesouvisle blábolí, vykřikuje a pozpěvuje/

František:        Pane doktore, co se vám stalo?

Doktor:             Pšššš. Už přiletěli.

František:         Kdo? Pane doktore?

Doktor:             Pšššš. Nejmenovat. Olalaíí.

František:           Pane doktore, já vám nerozumím! Kdo nepřiletěl? Koho nejmenovat? Pomozte mi někdo, ten pan doktor je asi taky chudák nemocný!

Doktor:              Kdo je tu nemocný?! Koho je třeba vyšetřit? Může se dostat kůň do nebe? I vy lišáci, já vás už dlouho pozoruju, nehejbat s tím kostelem! To je znamení pro ně! Tady se bude přistávat! Všichni stranou, ať do vás nenarazí!!!

František:          Jejdanánku! Ten pan doktor asi nepapal zdravou polívčičku, že mu tak haraší! Ale přiletět by mohli! Ufouni! A vzít mě s sebou pryč! Do kosmu! Tady se to už nedá vydržet!

Ošetřovatel:    /Vyběhne. Křičí a píchne injekci do pana doktora. Ten zařve a skácí se/

František:        Jéje! To bych dopad.

Ošetřovatel:    Ježišimarija, pane doktore, co je s vámi? Františku, co jste to udělal?     

František:        Já? Já vás viděl.

Ošetřovatel:    Co jste viděl? Vy jste napadl svého ošetřujícího lékaře!

František:        To není pravda. To vy jste ho píchnul do zadku.

Ošetřovatel:    Františku, vy jste nesvéprávná osoba. Komu z nás dvou si myslíte, že soud uvěří?!!!

František:        Já to dosvědčím!!!

Ošetřovatel:    Co, dosvědčíš?! Já ti ukážu…!!!  /vrhne se na Františka a perou se/

Oba křičí:         Aůůů. Aůů. Aůůů.

                           /František mlátí ošetřovatelem o postel a stále křičí. Ošetřovatel dostane srdeční záchvat, omdlí/

František:        Haló proberte se. Vstávejte. /přeběhne, křísí i doktora/

František:        (budí doktora) Haló pane doktore. Proberte se. Haló. /přebíhá a oba křísí /

František:        Co je vám? Zkusíme dýchání z úst do úst.

(František oživuje Ošetřovatele, ten ho začne líbat./

Ošetřovatel:    /nadšeně/ ÓÓÓ, ty ďáble. Tohle jsem vážně nečekal. Vše je odpuštěno. Já se postarám o pana doktora a ty tady na mě zatím počkej. /Ošetřovatel přitáhne rakvičku a strčí do ní doktora/ Tak pa pa, pa pa, pa! /Ošetřovatel odnese rakev s doktorem/

Psychidelické zvuky

IV. Františkův odlet

František a Ufouni

 

František:        To je ale divný svět, buď mi nutí polívku, nebo injekci. Pan ošetřovatel mě chce líbat, pan doktor je pošuk. Maminka mě topí v zeleninové polívce. Já už vůbec ničemu nerozumím. Já chci odtud pryč.

Ufouni:              Blem, blem.... /přilétají/

František:          Co se to děje? Slyšíte to taky? To jsou divný zvuky. Uááá. Mami. Pomoc. Mami. Mami. Mami.

Ufouni:              Neboj se Františku…uuuu.

František:          Kdo jste? Áááá! To to lechtá…Iííííaaaaííííí.

Ufouni:              My jsme přiletěli za tebou… ouououou.

František:          Vy existujete? A všichni mi tvrdili, že nejste. Vemte mě odsud pryč.

Ufouni:              Kvůli tomu jsme tady.

František:          Poletíme, poletíme. Sbohem mamííí. Sbohem polívko, už tě nikdy nebudu jíst, sbohem náušnice, sbohem příušnice, sbohem zdravotnický dotazníku!!!

Maminka:         (objeví se) Františku! No co to... Kam ta zas letíš?!!!

František:          Ále, mami, letím s ufounama na Mars!

Maminka:         Tak to jó! Hlavně tam nezlob a vrať se včas na polívku, uvařila jsem ti výbornou, pááárkovou!!!

František:          Jé, mami, pááárkovou, tu já mám nejradši! Sbohem děti, čau, čau, čau!!!! Já letím!!!!

/František odletí s Ufouny/

píseň                  Každý odpor váš je marný

                          Jeden dnes a druhý zítra

Každý musí do cvokárny

Řiť než sobě třikrát vytra!

Konec

Varianty:     

               Bohnice! Bohnice!

                                            V obilí je ohnice!

                                            Ale ohnice je bejlí,

                                            To kdo trhá, se mejlí.

                                            Bohnice! Bohnice!

                                            Mejlil jsem se velice!

 

                          V tom bohnickém ústavě

                                            Stojí blázen na hlavě

                                            On tam stojí na střese

                                            Druhým bláznům k potěše